Kapitola 1
Kapitola 1
,,Dneska je náš velkej den chlapi, dneska přepadnem karavanu Nilků a ti bastardi nám zaplatí aspoň část z toho, co nám dluží. Jdeme na to?!?“, ukončil svou řeč Mike. ,,JO!“, odpovědělo mu jednohlasně těch pár desítek mužů, které si pro tento úkol vybral. ,,Na místáá, připravit!“, udílel rozkazy Mike. ,,Už se blíží, veliteli, je jich asi deset a jsou plně vyzbrojení.“ , podal hlášení Sam, když se vrátil s pozorovatelny na střeše budovy, hlas se mu mírně třásl. ,,Támhle v rohu máš zbytek věcí.“ , řekl mu někdo. Sam přešel k igelitové tašce v rohu, otevřel ji a vyndal z ní pistoli se třemi zásobníky, mačetu a pár kožených rukavic s výztužemi pod železnými výstupky. Natáhl si rukavice, několikrát si v nich protáhl prsty a s uspokojením zjistil, že mu citlivost nijak zvlášť nezhoršily. Za opasek k boku zasunul mačetu a pistoli si dal do zadní kapsy riflí a zásobníky si hodil do kapsy od bundy. Shodil ze zad batoh, vyndal z něho tři zásobníky, dva si dal do druhé kapsy od bundy a třetí do náprsní kapsy. Postavil se na své místo u díry ve zdi, asi vzniklou menším výbuchem, vedle sebe položil otevřený batoh a zaklekl do střelecké pozice.
Už se blížili, slyšeli jejich tlumený rozhovor i tiché vrnění elektromotorů zbrojí a karavany. Odjistil zbraň, zapřel ji o rameno a netrpělivě vyčkával na rozkaz k palbě. Už byli přímo před nimi, nakonec jich bylo jedenáct, plně vyzbrojení. Šli opatrně. Pozorovali okolí a kontrolovali si výstroj a náklad, deset beden plných zbraní, zbraní nového typu. Pomalu, opatrně, jemně položil prst na spoušť, nervy měl napnuté k prasknutí. Každý boj s Nilky byl unikátní a svým způsobem to byla pokaždé premiéra, Nilkové nikdy nebojovali dvakrát stejnou taktikou a také lidé nikdy nemohli vědět, s jakou novou genetickou úpravou je překvapí, a jaké zbraně ze svého širokého arzenálu si na akci vyberou. Všichni ostražitě vyčkávali, v tichosti. V očích se jim však zračil čirý strach, starší zkušenější již viděli co Nilkové dokážou a mladší jako Sam, kteří s nimi ještě nebojovali a slyšeli jen příklady veteránů, se báli neznámého. V uchu se mu ozval vysoký tón, znamení k útoku stiskl spoušť současně s ostatními. Nilkové však jakoby to vycítili o setinu vteřinky dřív, přikrčili se za bednami, když ovšem zjistili, že jsou napadení z obou stran, okamžitě se rozdělili na dvě skupiny, vyrazili směrem k svým protivníkům a opětovali jejich zuřivou palbu. Sam pálil jednu dávku za druhou, jeden z Nilků, malý mužík s ocasem se zhroutil pod tvrdou palbou, ale vzápětí vzlétl v podobě ohnivé koule a zabil dva muže střílející z protější budovy. Ostatní se i přes usilovnou palbu a četná zranění nebezpečnou rychlostí přibližovali k jejich pozicím a přesnou palbou jim už také způsobili ztráty, nejméně pět lidí utržilo lehčí zranění a dva se již zmítali ve smrtelných křečích. Zaklekl, odhodil prázdný zásobník, z kapsy vylovil nový a nabil. Vykoukl z díry, s překvapením a zděšením si uvědomil, že střelba ustala a všichni pozorují ulici, kde se válelo deset beden ale jen tři mrtvoly Nilků, ostatní nebylo vidět. Mike vypadal klidně, ale uvnitř byl stejně vyděšený jako jeho muži, musel ale zachovat klid, aby se mohl správně rozhodnout co dál, s přímým bojem neměli ještě vůbec žádné zkušenosti, nikdo netušil, co dokážou při boji zblízka, pomalu se uklidňoval. Zhluboka se nadechl a začal vydávat rozkazy: ,,Chci dva chlapy u dveří, dva u oken, a zbytek podél stěn, pohyb! Připravte si zbraně a zachovejte klid!“. Sam si zkontroloval výzbroj a přilepil se na stěnu.
Venku se zablýsklo a začalo pršet. ,,Paráda.“ ,pomyslel si Sam s ironickým úšklebkem. Ozvalo se hřmění, bylo však vzápětí přehlušeno výbuchem, který roztrhal dveře a s nimi i muže co je hlídali. Dovnitř vběhli čtyři Nilkové a vrhli se na překvapené lidi. Sam vztekle zařval a vrhl se jim vstříc s připravenou mačetou, spolu s ním se do boje pustili tři další muži a Mike, zuřivě máchali noži a mačetami. Začalo se stmívat. Poslední věc co viděl, než se střetl s Nilky bylo pět dalších mužů, kteří jen zaraženě stáli a klepali se strachem. Napřáhl se a udeřil svého soupeře do ohryzku, vysoký pohublý Nilk se sehnul a uštědřil mu ránu do břicha. Sam chvíli lapal po dechu, ale vzápětí dostal další ránu na solar, padl na tvrdou, betonovou zem. Jeho protivník byl rychlý, silný a obratný. Obrátil se na břicho, sek mačetou, uslyšel zazvonění kovu o kov, překulil se na bok, trnul hlavou a jen těsně se tím vyhnul ráně pod bradu, sebral ze země kámen, vyšvihl se na nohy a praštil s ním svého soupeře do hlavy. Ten se zapotácel a narazil do stěny, toho Sam okamžitě využil a vrhl se na něj, první rána šla do spánku, druhá přes nos a třetí do temene klesající ho Nilka, Sam se sehnul pro mačetu a dvěma seki mu oddělil hlavu od zbytku těla.
Rychle oddechoval a snažil se nevnímat bolest ze všech zasažených částí těla. Rozhlédl se okolo sebe, Mike právě prostřelil hlavu ležícímu Nilkovi a jeden ze tří mužů co jim vyšli na pomoc a překonali tím svůj strach, tlačil svého protivníka k díře ve zdi, ze které Sam před chvíli pálil. Zbytek mužů ležel po kouskách na krvavé podlaze mezi dvěma Nilky,ale i ti už mě značně poškozené brnění. Samův pohled se setkal s Mikovým, ten pohled mu říkal: ,,Musíme se odsuď co nejdříve dostat, nemáme proti nim žádnou šanci.“. Podíval se na dveře, Mike mu kývl a oba vyrazili směrem ke dveřím, obrovitý muž právě rozrazil lebku sípajícímu Nilkovi kladivem a přidal se k nim. Seběhli po schodech a vyběhli ze dveří na blátivou ulici, hustě pršelo a už byla skoro černočerná tma, stmívalo se rychle. Z oken nad nimi se ozval výkřik v jakési zkomolenině angličtiny a vzápětí po něm před na zem dopadli dva Nilkové. Sam se rozběhl opačným směrem než Mike, za ním dusal jejich společník, otočil se právě včas, aby ho stačil výkřikem varovat. Nilk byl už přímo nad ním, muž se otočil a mrštil s Nilkem, jako s hadrovou panenkou do nejbližšího betonového pilíře, ozvalo se křupnutí, Nilkovi náraz zlomil páteř. Najednou však muž uklouzl v bahně a dohnal ho Nilk, který vyběhl z druhé budovy, Sam se prudce otočil, až mu noha podklouzla v bahně, ale ustál to a rozeběhl se k Nilkovi, vytáhl ze zadní kapsy pistoly a ještě v běhu po něm vypálil tři náboje, dva mu jen olízli zbroj, ale třetí mu prostřelil ucho, Nilk zařval a místo na ležícího se vrhl na Sama. Ten se nezdržoval úvahami, jestli udělal dobře nebo ne a připravil se na střetnutí. Nilk na něj dopadl a povalil ho do, naštěstí měkkého, bahna. Stočil svého protivníka pod sebe, zvedl pistoli a už už se mu chystal vystřelit mozek z hlavy, když dostal tvrdou ránu do obličeje, na vteřinku se mu zatmělo, ta vteřinka však stačila jeho protivníkovi, aby ho ze sebe setřásl. Sam sebou plácl obličejem do bláta. Otočil se na záda a spatřil nad sebou obličej bez emocí, bez soucitu, bez milosti, obličej Nilka, obličej bez veškeré lidskosti. Nilk pozvedl pěst, zablýsklo se, Sam mohl ještě jednou pohlédnout svému protivníkovi do jeho černých očí, před očima mu projížděli vzpomínky z dětství, odvoz do rezervace, smrt rodičů, sourozenců, těžký a zdlouhavý útěk, zkoušky a učení u rebelů, zprávu že půjde poprvé do akce. Vše vnímal zpomaleně, pěst se pomalu dala do pohybu, ozval se zvuk motoru, sprška krve mu zkropila tvář, tělo mrtvého Nilka ho zavalilo a po těle se mu roztekla jeho teplá krev. Přerývavě dýchal a pomalu si uvědomoval, že je stále ještě na živu. Nilka odklopili dvě zkrvavené ruce. Znovu se zablýsklo, spatřil tvář třetího muže, byla celá od bahna a krve. Muž mu podal ruku se slovy: ,, Jmenuju se Selk, měli bychom vyrazit, ať jsme do rána v úkrytu a můžem si dát pauzu.“